Zotročení lykani slouží na panství upírům a jejich
poslušnost si vynucuje kovový obojek kolem krku, který se v případě nutnosti
může pevně stáhnout a udusit jeho nositele, pakliže ten by se vzepřel pánově
vůli. Většina lykanů, které sem přijdou a kteří zde jsou, patří právoplatně
Rawenovi, který s nimi dle libosti může nakládat. Říká se, že Carelliho běžný
obojek lze sejmout až po smrti jeho nositele, těžko však říct, co je na tom
pravdy. Je to jen domněnka vyplývající ze skutečnosti, že Rawen nesundává svůj
obojek v případě propůjčení jinému upírovi. Takový lykan pak nosí obojky dva.
Výjimkou jsou tací lykani, kteří sem přijdou a jsou předurčeni k tomu, aby se stali osobními zvířátky. Do dalšího trhu jsou majetkem Rawena a je s nimi nakládáno prakticky stejně jako s jinými. Jejich obojek však nese drobné odlišnosti od jiných, především mají naříznutou pečeť na zapínání. Po prodeji je lykanovi nasazen obojek nového pána a ten Rawenův je s rozlomením rodové pečetě sejmut. V té chvíli přechází vlastnická práva na nového pána. Pokud v registraci není uvedeno jinak, zvířátka patří Rawenovi. Předání je nutné sehrát v RPG, pokud v registraci nové postavy rovnou není uvedeno jméno pána.
Rawenovo otroci jsou svázáni rozkazem vyhovět každému přání upírů, čímž je zajištěna jejich absolutní poslušnost k nim, ať už se jedná o kohokoli a o jakýkoli příkaz. Přesto se občas najde drzý lykan, kterému se vychytralostí podaří příkazy obejít a majiteli panství tím přidělá práci s řešením. Obvykle je takový lykan veřejně ztrestán tím, komu se znelíbil. Někteří z hostujících upírů si díky tomuto zajistili zábavu nejen v podobě soubojů mezi lykany. Mnohdy se upíři zkrátka nudí a vymýšlejí různé způsoby, jak si ukrátit dlouhý čas.
I přesto, že lykani nedokážou obojky sundat, oplývají velkou fyzickou silou, proto jsou také hojně využíváni jako ochránci nebo jako stavitelé. Svoji silou dokážou přemoci i upíra, nicméně obojek jim to (většinou) znemožňuje. Jsou také nesmírně odolní, zabít je dokážou jen skutečně vážná zranění, případně stříbro, které se dostane až do krevního oběhu. Rány se jim hojí celkem rychle a stejně jako upíři, jsou dlouhověcí.
Stříbro zabraňuje přeměně a ve velkém množství i regeneraci. Starší lykani dokážou malé množství stříbra ze svého těla vypudit, přesto jím jsou oslabeni. Proto se využívají stříbrné kulky dvojího typu. Ten první se využívá jen na popravy, kulka se po průchodu tkání rozpadá a uvolní stříbro do krevního oběhu. Druhý typ kulek je vytvářen ze slitiny stříbra a cínu. Po průchodu tkání zůstává vcelku, za to má větší ráz a dostane se hlouběji. Lykani sice ze sebe stříbro dostanou, ale po určitou dobu jsou značně fyzicky oslabeni a schopnost jejich regenerace je jen velmi pomalá.
V době úplňku jsou všichni lykani zahnáni do společných kobek a propuštěni jsou až po rozednění. Mnohdy se v noci lykani z nedostatku místa napadnou. Takové šarvátky mohou končit i smrtí jednoho či více z nich. Nelze však zjistit pachatele, proto majitel mrtvého lykana obvykle nemá žádný nárok na nějakou náhradu.
Existuje také trh s lykany a mnoho upírů si na jejich zotročování vydělává. Ne všechny lykany je však možné zkrotit. V lesích kolem panství se pohybují divocí vlkodlaci, jež nenesou ani kapku lidské krve. Jsou to divoká a velmi nebezpečná zvířata, která rovněž dokážou šířit nákazu. Člověk proměněný v tuto šelmu už není schopen nabýt lidské podoby. Konstitučně se liší jen velmi málo, jsou mohutnější, ale ne silnější.
Těla zabitých šelem se pálí, aby nedocházelo k šíření. Otroci obvykle vůči divokým vlkodlakům necítí žádnou zvláštní přízeň, proto není výjimkou, že na ně sami útočí, pokud se jim naskytne příležitost.
Potomci lykanů se dělí na přímé a nepřímé stejně jako u upírů, avšak rodiče za své potomky nezodpovídají ve zdejších poměrech. U svobodných lykanů zodpovědnost funguje podobně jako u upírů.
Obojek
Obojky kují kováři, kteří se vyskytují na panství, vyrábí se ze speciálního kovu, který je lehký, ale zároveň neuvěřitelně odolný a dokáže se během proměny uzpůsobit velikosti krku nositele. Jejich barva bývá obvykle buď bílá, šedá nebo černá. Na zapínání obojku se nachází vtisknutá pečeť rodu, aby bylo na první pohled zřejmé, komu otrok patří a zda náhodou nejde o soukromého mazlíčka některého z hostů.
Dokážou číst myšlenky nositele v jeho lidské podobě, a pakliže by myslel na něco, co by se jeho majiteli nemuselo líbit, učiní tomu okamžitě přítrž stažením kolem hrdla. Stejně tak funguje, pokud nositel odmítá poslušnost vůči tomu, jehož obojek má kolem krku. Překvapivě platí, že většina vlkodlaků se raději podřídí, než aby se nechali uškrtit. Sami ho totiž nedovedou sundat, a to ani ve své zvířecí podobě, kterou mimo jiné ovládá rovněž majitel, vyjma případů, kdy měsíc dosáhne úplňku. Obojek má i tu vlastnost, že pokud je příkaz pro lykana neproveditelný, ať už z jakéhokoliv hlediska, nic se nestane a rozkaz bude obojkem ignorován.
Proces výroby není znám ani samotným upírům, proto ti lidé, kteří znají tajemství výroby, jsou vysoce ceněni a jejich život má cenu. Většina upírů si jich váží, lykani je naopak nenávidí, přesto jim nedovedou ublížit. Obojek z neznámých důvodů dokáže chránit výrobce před lykanem, jenž obojek nosí. Ani lykani v kovárnách se k obojkům při výrobě nedostanu.
U starších lykanů, kteří žijí v zajetí dlouho, anebo kteří nikdy nepoznali svobodu, není žádnou výjimkou, že jsou vůči upírům krotcí a necítí k nim žádnou velkou zášť.
Výjimkou jsou tací lykani, kteří sem přijdou a jsou předurčeni k tomu, aby se stali osobními zvířátky. Do dalšího trhu jsou majetkem Rawena a je s nimi nakládáno prakticky stejně jako s jinými. Jejich obojek však nese drobné odlišnosti od jiných, především mají naříznutou pečeť na zapínání. Po prodeji je lykanovi nasazen obojek nového pána a ten Rawenův je s rozlomením rodové pečetě sejmut. V té chvíli přechází vlastnická práva na nového pána. Pokud v registraci není uvedeno jinak, zvířátka patří Rawenovi. Předání je nutné sehrát v RPG, pokud v registraci nové postavy rovnou není uvedeno jméno pána.
Rawenovo otroci jsou svázáni rozkazem vyhovět každému přání upírů, čímž je zajištěna jejich absolutní poslušnost k nim, ať už se jedná o kohokoli a o jakýkoli příkaz. Přesto se občas najde drzý lykan, kterému se vychytralostí podaří příkazy obejít a majiteli panství tím přidělá práci s řešením. Obvykle je takový lykan veřejně ztrestán tím, komu se znelíbil. Někteří z hostujících upírů si díky tomuto zajistili zábavu nejen v podobě soubojů mezi lykany. Mnohdy se upíři zkrátka nudí a vymýšlejí různé způsoby, jak si ukrátit dlouhý čas.
I přesto, že lykani nedokážou obojky sundat, oplývají velkou fyzickou silou, proto jsou také hojně využíváni jako ochránci nebo jako stavitelé. Svoji silou dokážou přemoci i upíra, nicméně obojek jim to (většinou) znemožňuje. Jsou také nesmírně odolní, zabít je dokážou jen skutečně vážná zranění, případně stříbro, které se dostane až do krevního oběhu. Rány se jim hojí celkem rychle a stejně jako upíři, jsou dlouhověcí.
Stříbro zabraňuje přeměně a ve velkém množství i regeneraci. Starší lykani dokážou malé množství stříbra ze svého těla vypudit, přesto jím jsou oslabeni. Proto se využívají stříbrné kulky dvojího typu. Ten první se využívá jen na popravy, kulka se po průchodu tkání rozpadá a uvolní stříbro do krevního oběhu. Druhý typ kulek je vytvářen ze slitiny stříbra a cínu. Po průchodu tkání zůstává vcelku, za to má větší ráz a dostane se hlouběji. Lykani sice ze sebe stříbro dostanou, ale po určitou dobu jsou značně fyzicky oslabeni a schopnost jejich regenerace je jen velmi pomalá.
V době úplňku jsou všichni lykani zahnáni do společných kobek a propuštěni jsou až po rozednění. Mnohdy se v noci lykani z nedostatku místa napadnou. Takové šarvátky mohou končit i smrtí jednoho či více z nich. Nelze však zjistit pachatele, proto majitel mrtvého lykana obvykle nemá žádný nárok na nějakou náhradu.
Existuje také trh s lykany a mnoho upírů si na jejich zotročování vydělává. Ne všechny lykany je však možné zkrotit. V lesích kolem panství se pohybují divocí vlkodlaci, jež nenesou ani kapku lidské krve. Jsou to divoká a velmi nebezpečná zvířata, která rovněž dokážou šířit nákazu. Člověk proměněný v tuto šelmu už není schopen nabýt lidské podoby. Konstitučně se liší jen velmi málo, jsou mohutnější, ale ne silnější.
Těla zabitých šelem se pálí, aby nedocházelo k šíření. Otroci obvykle vůči divokým vlkodlakům necítí žádnou zvláštní přízeň, proto není výjimkou, že na ně sami útočí, pokud se jim naskytne příležitost.
Potomci lykanů se dělí na přímé a nepřímé stejně jako u upírů, avšak rodiče za své potomky nezodpovídají ve zdejších poměrech. U svobodných lykanů zodpovědnost funguje podobně jako u upírů.
Obojek
Obojky kují kováři, kteří se vyskytují na panství, vyrábí se ze speciálního kovu, který je lehký, ale zároveň neuvěřitelně odolný a dokáže se během proměny uzpůsobit velikosti krku nositele. Jejich barva bývá obvykle buď bílá, šedá nebo černá. Na zapínání obojku se nachází vtisknutá pečeť rodu, aby bylo na první pohled zřejmé, komu otrok patří a zda náhodou nejde o soukromého mazlíčka některého z hostů.
Dokážou číst myšlenky nositele v jeho lidské podobě, a pakliže by myslel na něco, co by se jeho majiteli nemuselo líbit, učiní tomu okamžitě přítrž stažením kolem hrdla. Stejně tak funguje, pokud nositel odmítá poslušnost vůči tomu, jehož obojek má kolem krku. Překvapivě platí, že většina vlkodlaků se raději podřídí, než aby se nechali uškrtit. Sami ho totiž nedovedou sundat, a to ani ve své zvířecí podobě, kterou mimo jiné ovládá rovněž majitel, vyjma případů, kdy měsíc dosáhne úplňku. Obojek má i tu vlastnost, že pokud je příkaz pro lykana neproveditelný, ať už z jakéhokoliv hlediska, nic se nestane a rozkaz bude obojkem ignorován.
Proces výroby není znám ani samotným upírům, proto ti lidé, kteří znají tajemství výroby, jsou vysoce ceněni a jejich život má cenu. Většina upírů si jich váží, lykani je naopak nenávidí, přesto jim nedovedou ublížit. Obojek z neznámých důvodů dokáže chránit výrobce před lykanem, jenž obojek nosí. Ani lykani v kovárnách se k obojkům při výrobě nedostanu.
U starších lykanů, kteří žijí v zajetí dlouho, anebo kteří nikdy nepoznali svobodu, není žádnou výjimkou, že jsou vůči upírům krotcí a necítí k nim žádnou velkou zášť.